Přidat názor k článku Děti napodobují televizní násilí

Jak na to pan Koukolík přišel?

Já tedy rozhodně pro vysedávání dětí před obrazovkou nejsem, ale myslím, že sem tam to rozhodně neuškodí. U nás se televize zapíná jen v sobotu a v neděli ráno. Jinak každý večer pouštím dětem nějakou krátkou animovanou pohádku. Výjimečně taky nějakou dlouhou. Vnímají to velice pozorně a často si na to, co vidí hrají a umí nazpamět celé pasáže (současný věk dětí je tři a půl, pět a sedm).
Takového krtečka milovaly všechny děti bez rozdílu. Hlavně syn. Ten na to vždycky koukal s takovým zaujetím, až mi srdce jihlo.
Nejstarší dcera se například asi od dvou let koukala na Shreka v angličtině (vždycky jen na kousek) - vůbec jí to nevadilo a dokonce začala odchytávat anglická slovíčka.

Ovšem negativní věci jsou. V televizi jsou to hlavně ty reklamy. Že jsou ve veřejnoprávní televizi před dětskými pořady reklamy cílené na děti, považují za lumpárnu (na komeční to chápu).
Druhá věc, která mi vadí opravdu hodně, je to, jak jsou dětské pořady namluvené - vesměs šílenou "pepičtinou". Příšerně mluví i "Majda" či Michal v kouzelné školce (přestože jsou jinak fajn).
Dále jsem v kouzelné školce tu a tam zaregistroval nějaký ten sexistický stereotyp (správný kluk si hraje s auty apod.), což by dnes, dle mého soudu, už být taky nemělo.

Suma sumárum si tedy myslím, že film a televize patří k dnešní kultuře a není důvod děti před tím nějak úzkostlivě chránit. Chce to ale znát míru. Děti ale v tomhle, stejně jako v jiných věcech, hodně kopírují rodiče. Jelikož my se ženou se na TV prakticky nedíváme, nemají tu potřebu ani děti.

Jo, a ten film Lední medvídek, o kterém byla řeč výše, je velice zajímavý. Je ovšem spíš pro maličko větší děti, protože není tak úplně snadno pochopitelný.
Na druhou stranu dokáži děti někdy člověka svou vnímavostí překvapit - šla třeba v televizi pohádka Kirikou. Taky dost nezvyklá. A dětem se strašně líbila a ještě dlouho o ní mluvily. Docela jsem se divil.