Přidat názor k článku Tchýně a znamení z nebes

Nevím, jestli si to ještě někdo přečte, ale nějak nestíhám sedět u počítače, přestože se nenamáhám s vývary :-), ale diskusi jsem si četla pořádně. Jsem ráda, že to někoho zaujalo a že mi sdělil své názory. Díky!
Já se radám tchýně nesměju, asi jsou v zásadě myšleny dobře (i když vařit maso každý den nepovažuju za žádoucí, role v manželství vidím naprosto odlišně a odpadky házet do jednolitrové nádoby – to v dopise napsáno nebylo, ale vím, že to tak bylo myšleno – nebudu, protože nemůžu pořád odbíhat k popelnici). Štve mě ta povýšenost (kdo rozumí Božímu plánu?, jak napsala v diskusi Milly), ten kazatelský tón, způsob, jak mi tchýně rady prezentuje, a hlavně to, že předpokládá, že takové rady potřebuju!
Bohužel manžel má svou maminku za vzor – především v lékařských radách, kdežto podle mě jsou úplně mimo (když jsem se poprvé vrátila z porodnice, divila se, že nemám lahvičku na šťávičky, když je přece brzo začnu přidávat…). Asi bych tchýnino chování měla víc probírat s ním, jenže na to, abych mu řekla svůj skutečný názor, jsem zkrátka moc slušná :-(. V diskusi zaznělo, že bych na nemocnou ženskou měla brát víc ohledy a víc s ní komunikovat, aby se necítila sama – já jsem se snažila. Psala jsem jí maily, co děláme s dětmi, a přidávala fotky. Pokaždé moc poděkovala a pak to rozjela: jak můžu děti obléknout do něčeho pruhovaného a kytičkovaného - jak je učím nevkusu, jak to, že sedí na písku, vždyť nastydnou, jak to, že se v záběru objevil pes, co když je pokouše, jestli jsem si jistá, že děti od sousedů jsou zdravé, když si s nimi hrají, jestli je nutné, abych jezdila navštěvovat své příbuzné, jestli máme na cvičení s dětmi vyškolené instruktory (a to jsem já sama deset let dělala cvičitelku v Sokole). Takže jsem s komunikací přestala úplně – moc silná autocenzura.
Akorát že tchýně se teď prohlásila za uzdravenou a chce k nám začít jezdit. Začínám se přiklánět k tomu, že trpí nějakou duševní nemocí, přinejmenším obsesí. Do telefonu mi řekla, že manželovi dávám malé porce jídla a šetřím na něm a že si všimla před třemi lety, když jsme ji byli navštívit na dovolené na Šumavě, že jsem si vytáhla pribiňák a snědla ho, aniž bych manželovi nabídla. To je ovšem hrozné, že?
Tak ještě jednou díky všem, kdo si se mnou dávali internetovou terapii :-)!!!