Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Nemuzu si pomoct, clanek mluvi pravdu teto konretni rodiny, ale ten nazev mi nesedi (kdo vi, nakolik ho vymyslela matka samotna). Nemam v adopci dite "problemove" (zato kolem sebe vidim spoustu biologickych deti s problemovymi vlastnostmi, ktere bud jsou, nebo snad jeste casteji nejsou predvidatelne z "rodinnych genu"). Muj syn ma ale neustale zdravotni problemy, narodil se tezce nedonoseny a ma ruzne mirne hendykepy nebo omezeni, ma za sebou nekolik operaci a ceka(ji) ho dalsi...a napriklad pracovne jsem na tom kvuli tomu uplne jinde, nez bych byla... Proc to rikam - ja ho beru takoveho, jaky je, nikdy jsem si neprala "stejne dite, ale zdrave," mame se vsichni bezmezne radi, budeme si brat dalsi dite z ustavu. Tohle budou nase vlastni deti, vlastnejsi si nedokazu predstavit. Biologicke deti mit muzeme, ale rozhodli jsme se proti, ne ze by to nebyla krasna vec, ale nevidim v tom dostatecny rozdil, takze proc bychom nebyli radsi rodici deti, ktere puvodni rodice ztratily? Jenze nekteri lide z okoli ci z rodiny berou meho syna jako zatez, i kdyz ho maji treba radi. Je to takovy ten pristup, jakoze "adopce" nam zkomplikovala zivot. A prave tohle nesnasim. Urcite nam vsem zkomplikovaly zivot priciny synova zdravotniho stavu a citove deprivace. Nemuzeme vedet, jestli by nas zivot byl tzv. jednodussi s biologickym ditetem, ale to mi je jedno, protoze vsechno je tak jak to ma byt. Osvojeni s sebou bezpochyby nese specificka rizika a clanek ma naprostou pravdu v tom, ze rodice by meli byt dukladne informovani, zvlast pokud zvazuji prijeti starsiho (tj. nekojeneckeho) ditete z ustavniho prostredi. Ale rodice "problemovych" biologickych deti vetsinou neuvazuji ve smyslu "jaktoze nam nikdo nerekl jaky z toho muze byt maler, kdyz porodim?" nebo "porod mi znicil zivot." Deti v NRP se snadno stavaji v predstavach okoli i rodicu "odlisnejsimi," nez ve skutecnosti jsou a vliv tzv. "genu" se casto prehani. To, ze nekdo mel nechtene tehotenstvi, nebo ze mu dite bylo odebrano kvuli "spatnemu bydleni," nebo ze se stal alkoholikem, navic vubec neznamena, ze ma nejak markantne "horsi geny." (Podivejme se na urcite kouty sveta - alkoholiky z lidi delaji vic okolnosti, nez geneticka vybava.)

Kazdopadne si myslim, ze u NRP se jedna o strach z neznameho, zvlast kdyz posloucham lidi, kteri o tom skoro nic nevi a vidi to cernobile - "vlastni" dite je vlastni a prijate dite je velke riziko(nedejboze aby melo v nekde mezi pribuznymi podobnou genetickou zatez, jakou ma v rodine vetsina populace, nebo aby se v puvodni rodine "dokonce" vyskytlo "geneticky odlisne" etnikum!). Cim starsi je deprivovane dite, tim tezsi to obecne bude pro novou rodinu...ale nejsmutnejsi je, kdyz opustene deti zavrhujeme uz od narozeni jako neco menecenneho. (I kdyz upozornujeme na to, ze to neni jejich vina.) Dite patri do rodiny a "odstrasujici pripady" nejsou nic vic nez konkretni pribehy deti a rodin, ktere to bohuzel maji tezke. Pomahaji nam zvazit rizika, stejne jako by to melo byt u pripadu "nevyvedenych" biologickych deti. Adopce sama o sobe neni na vine.