Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Milá paní, díky za "poděkování", ale zjevně nevíte, o čem píšete. Klobouk dolů není třeba, my totiž chápeme adopci jako ROVNOCENNOU formu rodičovství. S manželem jsme dali adopci přednost před pokusy o biologické dítě již po 2 potratech v 7tt, protože již předtím, dokud jsme vůbec NEVĚDĚLI, že jednou budeme nějaké problémy s bio dětmi mít, jsme chtěli jedno bio a jedno nebio dítko. Takto jsme postup otočili a nyní jsme tak spokojeni, že se už o bio dítě nepokoušíme, a naopak máme podanou další žádost o adopci. A to máme, prosím, barevné, poloromské dítko. Malá je skvělá, úžasná. Můj muž má dvě biologické dcery (29 a 25 let), a když jsme se o našich životech nedávno bavili, říkal mi, nakolik byl překvapen, když si uvědomil, že v jeho otcovství biologickém a nebiologickém není žádný rozdíl... už z nás přestaňte dělat chudinky, co "nemají" vlastní děti, my je totiž máme! Článek jim akorát strašně ubližuje a odrazuje potenciální nové rodiče. Naše děti jsou naše a jsou stejně úžasné a je s nimi stejné peklíčko jako s těmi biologickými. Pokud nebudou odmala slýchat, že jsou kvůli svým genům méněcenné (ať už od okolí, nebo od rodičů - což se často děje!), budou žít šťastný a naplněný život. Není ani pravda, jak jsme altruističtí, že jsme "pomohli" jednomu životu - nene, my jsme si s Alžbětkou pomohli navzájem: je to báječná dcera a já bych ji za biologické dítko nevyměnila ani za nic!