Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Ivo, díky za přesný názor, já se včera u nového čísla DaM strašně naštvala, tak jen kopíruji, co jsem včera ve vzteku napsala do e-mailu redakci: "Vážení, se zaujetím jsem se pustila do čtení nového čísla Vašeho časopisu, kde jste otevřeli téma Adopce. Bohužel ale, i když jste - nebo byste měli být - profesionální časopis, jste se zachovali zcela běžně, jak je v České republice v médiích zvykem, a totiž že kromě běžných informací o procesu adopce jste zařadil jeden JEDINÝ příběh, a to o adopci takzvaně neúspěšné. Jsem adoptivní máma tříleté holčičky a na celý problém mám úplně jiný názor: bohužel právě média jsou tím, že hledají tzv. HLP (= hluboké lidské příběhy) - a tedy hlavně tragédie - ubližují těm nejnevinnějším - adoptovaným dětem. Proč jste v uvedeném příběhu nehledali, k jakému selhání mohlo vést ze strany rodičů? Proč dostala slovo jen matka, a ne děti? Proč jste se nesnažili aspoň o tak základní objektivitu, jakou by bylo zeptat se na příčinu neúspěchu profesionála-psychologa nebo pracovníka dětského domova? Proč jste tak strašně jednostranní?... Od profesionálního časopisu zabývajícího se dětmi bych čekala více profesionality... věřte, že najít KLADNÉ příběhy adopce je méně snadné jen proto, že lidé se se svým štěstím svěřují daleko méně než s neštěstím...

Hluboce jste mne zklamali. Zároveň s tímto číslem přišla objednávka dalšího předplatného. Nyní již vím, že ji nezaplatím...
S pozdravem a vírou v to, že nebudete dále ubližovat těm jediným, kteří na startu do života na rozdíl od většiny ostatních měli strašlivou pozici opuštění, smutku a bezmoci a kteří si často následky nesou dál do života, s vírou v to, že svou chybu v dalších číslech odčiníte, DP".
A to jsem jim nenapsala, jak zásadní chyby v článcích udělali - počínaje tím, že naprosto nechápu, jak psychotesty mohla projít taková adeptka, která se dosud nevyrovnala se smrtí dítěte - tato událost je určitě příšerná, ale nezakládá povinnost státu "dát" takové matce dítě, obzvlášť pokud jednoznačně hledá pouze kopii své biologické dcery. To pak bylo od počátku jasné, kam to povede... dále je v (jiném) článku (stejného čísla) uvedeno, že k adopci se lidé uchylují ze 2 důvodů: 1) nemohou mít bio děti, 2) chtějí pomoci. Není to pravda. My chtěli adoptovat ještě dlouho předtím, než jsme vůbec zjistili, že je nějaký problém s donošením dítěte. Dále: prý romské děti nikdo nechce. My jim dali přednost před dětmi "bílými" - máme poloromskou strašně šikovnou, chytrou a krásnou dceru a čekáme na další a v požadavcích jsme uvedli, že nechceme bílé dítě. Nejsme sami, jen v Ostravě mezi ČEKATELI znám další 2 takové rodiny...
Je hnusné, že se takového faux pas a ubližování dopustil rádoby ODBORNÝ časopis, doufám, že z toho Portál vyvodí patřičné důsledky...
Mějte se fajn! Daniela