Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Ahoj, chtěla bych napsat o mé kamarádce,má vlastní 4 děti,dva nejstarší jsou již dospělí,samostatní,třetí syn má 17 let a ,dcera 14let.Má kamarádka měla bratra,který zemřel,zůstala po něm 4letá dcera,švagrová se o dceru nestarala,alkoholička(pila celé těhotenství s ní),chodila po hospodách,nevařila,doma špína plísen,dcera zůstávala sama doma.Malá Mirka byla odebrána sociálkou.Má kamarádka si neteř vzala,velmi jí za to obdivuji,chtěla bych mít její trpělivost,nervi atd.Letos v dubnu bude Mirce 9 let,chodí do druhé třídy,měla odklad.Neučí se špatně.Mirka se musela učit pořádně mluvit,jíst,mýt se.Radil dětský psycholog.Rozhodně udělala veliké pokroky,ale není to s ní jednoduché,má toho hodně po své matce,od malinka si prošla svým,nikdo se jí nevěnoval.Má v sobě něco zvláštního,má kamarádka říká,že nikdy neví co jí napadne,na Mirku není spoleh,musí ji v devíti letech vodit každé ráno do školy,kdyby šla sama,je schopná se někde toulat,přijít pozdě,nesmí zůstat sama doma ,je schopná podpálit barák(nedávno házela sirky za skřín),ubližuje mladším ,slabším.Vždycky jsem říkala,že kdybych nemohla mít vlastní děti,tak zažádám o adopci,naštěstí mám vlastní.Ale když vidím co má kamarádka s Mirkou za problémy,tak nevím zda bych to dokázala zvládnout.