Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Podle meho nazoru jsou poznamenany adopci obe dve strany.Ja a moje sestra(dvojce),jsme byly adoptovany
jako 10 mesicni batolata.Protoze nyni znam obe rodiny,mohu srovnavat.Nasi biologicti rodice selhali
v peci o nas dve(spatne bytove podminky,zadni pra-
rodice,otec pracoval mimo domov..)ale za par let
si poridili nase dva bratry,kterym byli rodici velmi
dobrymi.My jsme skoncily u rodiny starsi,bezdetne.
Meli ovsem velky novy dum,coz v 60-tych letech asi
zastiralo vsechny otazky spojene s kvalitou vychovy.
Deti jsme byly vymodlene,ale pravdepodobne jim zad-
ny psycholog nerekl,ze s sebou neseme vlastnosti po
puvodni rodine.Ranne detstvi bylo fajn,ale s priby-
vajicimi lety zacaly problemy.Tim nemyslim zadne
uteky,kradeze,ci problemy ve skole.Stacil i zcela
jiny nazor a uz byl pozar na strese!Tak jsme si
musely mnohokrat vyslechnout ze mame "hnusne povahy"
a nejsme dost vdecne.V rodine se velmi tezce"drelo",
na poli ,na zahrade,jako 7-lete jsme osekavaly cihly
ze stareho objektu,protoze se z nich za par let po-
stavila chata(opet svepomocne)a za dalsich par let
radovy dum.Adoptivni rodice byli nevzdelani a proto
povazovali manualni praci za pouze jedinou"spravnou"
a proto nas take castovali vetami"zase lezis na ba-
chore a nic nedelas"-to v dobe,kdy jsme cetly knizky
ktere jsme milovaly.Vedely jsme,ze vzdelani je je-
dina mozna cesta od kazdodenni driny.To,ze jsme
adoptovane nam nikdy nerekli,ackoli na male vesnici
kde jsme bydleli,to vedeli vsichni.Reakci na pokri-
kovani spoluzaku-"jste z decaku"byly jen vyhruzky
od rodicu a prarodicu spoluzakum a jejim rodicum a
nasledne ujisteni,ze to vsechno jsou jen lzi(az do
doby kdy nam bylo asi 25 a zkontaktovali nas biolo-
gicti rodice).Mezitim sestra se odstehovala,nebot
nemohla snaset jejich neustalou kontrolu nad jejim
zivotem a doted zije sama a spokojena.Me se pokusili
rozbit moje manzelstvi a po neskutecnych eskapadach
zijeme vsichni spolecne v zahranici,nas jediny syn je dospely a dokoncuje studium na prastizni uni-versite.Co jsem tim chtela rict-jen to ze jsme byly
brany za dar od uradu a proto musime byt neskonale
vdecne.Podotykam,nikdy jsme nepily,dobre jsme se
ucily,svou pili jsme odmaturovaly a ja vystudovala
vs i v zahranici.Ackoli jsme s nimi v kontaktu doted
nikdy nepriznali jakekoli pochybeni v jejich vychove
a cokoli se nam nelibilo byla pry nase vina.Chtela
bych stejne poprat vsem adoptivnim rodicum i jejim detem mnoho vzajemneho porozumeni ,lasky a hlavne
tolerance.Prijmete vase adoptovane dite jako osob-
nost,kterou pomuzete rozvijet ale ktera nikdy nebude
vase kopie.
,