Držím ti hodně palce!!! Možná bych viděla řešení číslo 3. Domluv se s manželem a zajděte do manželské poradny, či k psychologovi. Neočekávej předem, že se vše vyřeší jedním sezením. Neočekávej, že to na sto procent pomůže. Ale kvůli dětem i vám dvou, je myslím tohle řešení zodpovědné, než uděláte ten poslední krok - a tím je rozvod.
Možná se mi to zdá, ale z tvého příspěvku tak nějak cítím stále jistou náklonost ke svému muži a také to, že bys byla ochotná, vše vrátit zpět? Nechci shazovat tvé pocity, ale kdyby tady napsal tvůj muž, byl by to z jeho pohledu jistě jiný příběh. Znáš ten příběh? V tom by vám mohla pomoci ta poradna. Možná nakonec zjistíš, že třeba necítil tvou oporu, cítil se do něčeho tlačen, nechápán a tak došlo k odcizení... Možností je spousta. Pokud nejste schopni si sednout a vše bez emocí vyříkat sami, zajděte do poradny. Kvůli dětem to za to stojí. Zkuste ještě naposled dát do toho všechno, co jste schopni! Jsou tady děti, které vás milují oba dva!!!
Je tady také možnost, že se rozvedete. Pokud tvůj návrat do Čech není "útěkem",ale vyváženým rozhodnutím, proč ne? Ale také ti tam hned nebude "do zpěvu" a projdeš si těžkým obdobím! Jak ty, tak hlavně tvé děti! Nebude hned z tebe maminka vyrovnaná a usměvavá.
Oba máte naději, že si najdete dalšího partnera - další zkouška pro děti. Ty budeš usměvavá, milující, tvůj muž bude vysílat děti do školy připravené a čisté, protože bude mít oporu ve své další ženě. Všichni dohromady budete mít seriózní, pohodový vztah - vždyť jde o štěstí a pohodu vašich dětí,že? Ale to teprve může přijít. Nejprve zkuste manželství ZACHRÁNIT. Ať později nelitujete, že jste to vzdali tak rychle!
Já sama jsem rozvedená, mám dcerku z manželství a teď mám přítele se kterým mám chlapečka. Bývalý manžel zatím nemá další ženu, vždy to byly jen pokusy, které nějak nevyšly. A všichni tři dospělí máme pěkný, kamarádský vztah - občas si někam s dětmi zajdeme, něco spolu oslavíme atd.
Co se týče Bible. Ač jsem v sobě asi před rokem našla víru v Boha, Bibli ještě úplně nerozumím. Nechodím do kostela, modlím se doma. A nestydím se za to, neboť je podle mne důležitější víra, která je v srdci, a ne ta která se dává na odiv a není třeba upřímná. Můj spolužák na školním srazu řekl, že se stal věřící, chodí do kostela a věří, že vše co provede mu bude odpuštěno!!!!
Podle mne, ať už je nebo není člověk věřící, ať už věří v cokoliv, ať už chodí do kostela, či ne... měl by mít hlavně čisté a otevřené srdce!!! Ne se řídit dogmaty, ale svým srdcem a myslet na dobro všech zúčastněných. Jistě odpuštěno ti bude, ale raději se řídím tí,to: co nechceš, aby ostatní činili tobě, nečiň sama druhým. Jistěže chybu člověk udělat může, ikdyž se snažil sebevíc ji neudělat. Ale důležitý je čistý úmysl a uvědomění si své chyby a poučení se z ní.
Ať už tedy bude tvé rozhodnutí jakékoliv, věřím že ho uděláš uvědoměle, s čistým svědomím. A pokud se rozhodneš se rozvést, a najdeš si jiného přítele, přeji ti, aby ses poučila z chyb předchozích a čekalo tebe i tvé děti mnoho štěstí!!!
Promulivt na rovinu by sis však se svým manželem měla tak i tak, abys pochopila, kdeže vlastně ta chyba nastala.
Hodně štěstí!!!
Předchozí