Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Máme dvě děti v pěst. péči. Kluk 9 a holka 6 let. Chlapce jsme přijali ve 4.5 věku, holčičku v 3.5. Kluk nevěděl co je kostkový cukr, proč rostou hrušky na stromě, jak vypadá bochník chleba. Měl záchvaty vzteku, i dnes občas má se vztekáním problémy. Je v péči neurologa, má určité problémy s motorikou. Věnovala jsem mu hodně času, je velmi citlivý, velmi k nám přilnul, bylo období, že jsem nemohla jít na záchod a zavřít dveře. Musela jsem je nechat alespoň přivřené. Dnes má samé jedničky na normální ZŠ, zpívá ve sboru, hraje na flétnu, učí se i skládat. Je kamarádský, milý, je prostě prima kluk. Má jako každý občas své dny.... Chodí do turist. oddílu, dokáže být v pohodě na táboře a loni byl v lázních, a prožil to bez problémů. Samozřejmě jsme s ním byli stále v kontaktu. Sestřičku si moc přál. Holčička je malá, drobná, měla velké problémy s jídlem, nemluvila - jen pár slov. Počurávala se, hlavně v noci. Byla citově chladnější, nechtěla a neuměla se pomazlit. Dokázala se dlouhé minuty kývat ze strany na stranu. Dnes chodí do školky, krásně mluví (až moc), zpívá ve sboru, chodí do gymnastiky, je moc šikovná. Velmi mi chlapec s ní pomohl, učil ji zpívat, hrál si s ní. Jsou na sebe hodně fixovaní, hlavně chlapec na ní. Samozřejmě se perou o hračky, žalují na sebe, občas jeden druhého pokouší. Když porovnám moje šarvátky s vlastním bratrem, musím říct, že jsme nebyli lepší, možná někdy i horší. Mám děti moc ráda, ale jsem i přísná a důsledná. Snažíme se je podpořit v tom čem vynikaji, chlapec hudba a holka pohyb, tanec. Snažíme se jim vštípit určité povinnosti, ukázat, že ne vše dostanou až pod nos. Ale neměníme je k obrazu svému. Chceme jim dát šanci, ukázat, že můžou dost dokázat když budou chtít. Jestli tu šanci v životě využijí, bude na nich. Jsem přesvědčena, že stejně bych se chovala k vlastním dětem. Jen by asi neměly tolik problémů, které si přinesly. Nemyslím zdravotních, ale tiky, kývávé pohyby, počůrávání ještě ve 4 letech, nedostatek komunikace, podnětů. Určitě bych vlastnímu dítěti skoro v 5 letech nevysvětlovala, že hrušky rostou na stromě. To by už dávno mělo zažité. Selhala jejich biol. rodina, ale domov je zabezpečil hlavně materialně. Citově ne. Určitě platí, čím kratší dobu stráví dítě v domově, tím lépe. Jak pro něj, tak pro novou adoptivní rodinu.