Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Přečetla jsem si se zájmem článek i některé reakce maminek, musím napsat, že každý má svou zkušenost a každý svou pravdu. Mají pravdu ti, co píší, že děti jsou ovlivněny geny, ale i ti, co tvrdí, že děti ovlivní výchova a take prostředí a další faktory (to, jestli jsou chtěné, příjímané s láskou, brané do náručí, objímané, konejšené...).Nejvíc děti podle mne poznamenává absence milující osobnosti právě v těch kojeňácích a děcácích. Prof. MAtějček píše, že děti jsou nejvíce ovlivňovány rodiči a jejich výchovu a láskou do věku tří let, co do nich v této době vložíte, se pak už jen rozvíjí. Ať už je dítě u kohokoli, třeba i u biologických rodičů, kteří nejsou nejlepší (kdo z nás jsme), je na tom lépe než miminko s nejmodernější technikou a hračkami na jehož citové potřeby se v ústavu nebere zřetel. Takže biologičtí rodiče nejsou určitě to co tyto děti nejvíce ovlivňuje.
Před všemi, kteří adoptují dítě či jej přijmou jako pěstouni, smekám. Smekám dvakrát před autorkou článku, protože určitě měla stokrát chuť kluka vrátit, ale nikdy to neudělala!!!!
Nikdy se asi nedoví, jak moc mu pomohla, i když se zatím David chová, jako by jakoukoli pomoc odmítal. Kdoví, kde by tenhle kluk skončil nebýt snahy adoptivních rodičů. Samozřejmě se na scestí ještě může dostat, a vše může vypadat jako marné. Věřte, že to tak není. Kolikrát v životě podvědomně zareaguje jinak, lépe, protože něco takového zažil v rodině, kolik momentů se mu v dalším životě vrátí a pomůže mu.I kdybyste v to nevěřili, rozhodně radost a smích,zážitky a zkušenosti, které s novými rodiči prožil, ho obohatily mnohem víc než veškeré dění a výlety dětského domova!
Přeji, ať se jednou David vrátí a adoptivním rodičům už jako rozumný člověk poděkuje, aby věděli, že ty všechny těžkosti za to stály, ačkoli čekat na to by člověk neměl, protože se to nikdy nemusí stát.
Také jsem jeden čas uvažovala o adopci, posléze o pěstounství. Pak se mi dostala do ruky úžasná knížka, kterou doporučuji všem, které toto někdy napadne! Jmenuje se Prožívat několik životů a je od Hany Krejčové.Koupit se dá určitě přes Společnost Otevřená rodina, kdyžtak mohu poradit kde v CB či pomoci koupit, protože mi přijde opravdu hodně důležitá. Proč? Protože po jejím přečtení jsem se zbavila veškerých iluzí o adopcia pěstounství, a to jsem tolik dětí z dětských domovů a z pěstounských rodin osobně znala!!! Takže mé iluze asi nebyly tak idealistické.Dokonce jsem se této myšlenky zcela vzdala a řekla jsem si, že toto není pro mne. Ale po tolika úvahách, kdy jsem musela přehodnotit všechno co jsem od pěstounství čekala, jsem nakonec dospěla k názoru, že bych to stejně snad někdy zkusila, kvůli těm dětem si myslím že by člověk měl. A rozhodnout by se měl právě až po přečtení této knížky nebo po osobních konzultacích s více rodinami s touto zkušeností. Teprve ve chvíli kdy totiž člověk počítá s tím nejhorším, se mu vše ostatní zdá být ještě dobré a snesitelné. Také se vyhnete chybám, které udělali jiní. Kniha popisuje zkušenosti z pěstounských rodin, takže to je něco jiného než adopce, děti se tam dostávají většinou starší 3 let, ale i pro adoptivní rodiče to bude dobrá zkušenost si ji přečíst,přestože na tom právě díky věku miminek budou daleko lépe a tolik věcí se jich už týkat nebude! Prostě knihu doporučuji, ačkoli to není žádné veselé čtení.