Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Dokázali jsme říct ne. Byla nám nabídnuta starší holčička, napůl biol. sestra našeho prcka. Dost problémová - vím, že spousta vých. problémů souvisela s jejím dlouhým pobytem v ústavu. Chtěla být středem pozornosti, ubližovala malým dětem. Neměli jsme odvahu ji přijmout. Báli jsme se, že náš chlapec ztratí pozici nejstaršího, na níž si trochu zakládá, báli jsme jak zvládneme tak velké dítě, navštěvující zvláštní školu (i organiční problémy při vodění dětí do různých škol), báli jsme se,že bude ubližovat naší maličké. Vím, že je to smutné, trápila jsem se, že jedno dítě jsme přijali a napůl sourozence ne. Ale myslím, že je lepší dokázat přiznat své obavy, pochybnosti, i to že mi to dané konkrétní dítě nesedí, než úplně zničit sebe a svou rodinu. Nakonec i psycholožka zhodnotila situaci, tak, že pro danou dívku by byla nejvhodnější pozice jedináčka nebo alespoň nejmladšího dítěte rodině. Že naše rodina se stejně starým chlapcem a malou holčičkou není vhodná.