Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Ahoj, mám se záchvaty zkušenost se synem. Začaly ve 14 měsících,byli jsme 3 dny v nemocnici, aby vyloucili epilepsii, byl na ekg a tak ,ale moc se nedal vyšetřit. Musím říct, že na všechna vyšetření s námi posílali sestru z dětského, odborní doktoři, kam nás posílali se báli, když jim řekli, že má afektivní záchvaty. No při odchodu jsem z toho měla hrůzu, ale poradili pár triků - nosit sebou stříkačku s vodou a fouknout mu ji do obličeje, nebo prostě postříkat vodou, roztáhnout ruce apod. Vysledovali jsme, že se mu to stane většinou, když je unavený a něco se mu nepodaří. Sledovala nás i neuroložka, ale po pár návštěvách nás propustila s tím, že máme přijít , když se to zhorší. Naučili jsme se vyvarovat situacím, kterí vedou k záchvatu, teď je mu 5,5 , v bezvědomí byl naposledy tak před 2 lety. Hodně mi pomáhá, když má ten stav, co se nemůže nadechnout, na něj zvýšeným hlasem mluvit - Nadechni se, nadechni se. Je to zajímavý, ale i když normálně brečí, je hned fialovej až modrej. Dcera ty záchvaty do bezvědomí nemá, při breku je krásně rudá:-D. Jinak nám v nemocnici řekli, že to bezvědomí už je vlastně dobrý, protože začne spontáně dýchat sám. Taky jsem mu ale uvolňovala jazyk. Nic už mě nenapadá, třeba napiš sem, nebo na kimlova@seznam.cz, kdyby tě něco zajímalo. Martina