Eo, to jsou otázky, na které Ti asi nikdo nedá pravdivou odpověď...bu´d se rozhodneš a ve svém srdci najdeš místo pro osamělou dušičku malého opuštěného dítěte, nebo ne. Sama mám poměrně jasno, co se adopce týče, ale zatím ještě nejsou vyřízené všechny formality. Myslím si, že člověk se musí rozhodnout a umět si za svým rozhodnutím stát...je to jako na křižovatce, nelze donekonečna stát a koukat doleva a doprava a říkat si, co kdybych jel rovně? Zkrátka je nutné se rozhodnout, zařadit rychlost a jet - a už se neohlížet a říkat si, ježiši já chtěl jet rovně. :-((
Předchozí