Díky za tuto diskuzi. Znám dobře pocit, že už nemůžu a zároveň pocit viny, že nejsem perfektní máma. Adélka je ve znamení Lva, je velmi dominantní a emocionální, hodně na sebe upoutává pozornost a je vzteklá (i v noci k ní vstávám kvůli vzteku) a dosud se nesrovnala s tím, že máma tu není jen pro ni jako dřív. Od doby, co se Šimon (Šimon je zlaté dítě - zatím) narodil, prodělala 10x anginu, tzn. téměř každý měsíc jednu. Už jsem nevěděla kudy kam, jezdíme stále po doktorech a léčitelích, jsem na ně také sama (žádná babička ani chůva, manžel dlouho v práci - klasika..). Nyní mi svitla nová naděje v tom, že jedna paní doktorka mi řekla, že vše si máme s Adélkou vysvětlit, vyříkat, že to pochopí a hlavně ji mám častěji objímat a dávat jí najevo co nejvíc lásky... Takže místo ježdění po doktorech zkoušíme terapii láskou a zdá se mi, že se věci začínají posouvat k lepšímu....
Přijde mi zvláštní, že tak šťastné období života, kdy má člověk roztomilé malé děti, může být zároveň tak težké...Několikrát jsem také měla pocit, že už jsem na dně. Psychoterapeuta rozhodně vyhledám, vím od kamarádky, že se od něj člověk může o sobě hodně dozvědět a možná tak žít plnější a šťastnější život...
Držím palce všem!
Předchozí