Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Gago, jestli tě to uklidní, tak to, co píšeš, bych přesně mohla napsat já. Vykládat si o tom s rodiči, kteří nezažili, nemá smysl. Jediný kdo mne kdy opravdu pochopil, byl kolega, kterému zkolabovala dcera.
Já měla vždycky pocit, že mi dítě "odchází". Je to prostě strašné. Nicméně věřím lékařům. Teď je holce 5 let a samovolně se to vytrácí. Když se bouchne nebo upadne, tak je to na té reakci ještě trochu znát. Taky jí říkáme aby dýchala. A já jsem si třeba promluvila s učitelkama ve školce, aby o tom věděly. Takž myslím, že je dobré poučit i okolí. Taky to sledovala několikrát i starší holka a já zas bych se nebála, že jí to nějak děsí, aspoň ví, že stát se může cokoliv a tak trošku ví i co má dělat. Mne to zas dost pomohlo, když jsem se nachomýtla s přítelem jako první k bouračce, že je předsi jenom člověk už trochu otrlejší.
Ale strach mám o ni pořád :)