Přidat názor k článku Adopce mi téměř zničila život

Rada bych okomentovala predevsim stret postoju adoptivnich a biologickych rodicu. Bohuzel zivot neni spravedlivy a nema cenu se tvarit, ze vsichni jsou "obdarovani" stejne a vse je skvele. Spolecnost by mela predevsim podporovat ty, kteri jsou schopni a ochotni realizovat vlastni biologicke rodicovstvi-dite, ktere porodim, take vychovam. Pokud by bylo vse idealni, neni prakticky koho adoptovat, protoze by platilo vyse zminene a nasledky tragickych udalosti by az na naproste vyjimky vyresila alespon sirsi rodina. Realita je ovsem jina, znacne pestrejsi - takovy je zivot. Adoptivni rodicovstvi je samozrejme zcela plnohodnotne ve smyslu vychovy a to je pro spolecnost dulezite a velmi zadouci.
Zaroven neni zdrave oplyvat pochopenim pro biologicke rodice, kteri nejsou ochotni plytvat casem a usilim na vychovu vlastnich deti. Muj manzel ma bratrance a ten zil sam se svoji dcerou-matka (alkoholicka) je opustila. Posleze se znovu ozenil a nova manzelka se s dospivajici nevlastni dcerou do te miry nesnesla, ze prinutila biologickeho otce, aby podal zadost o umisteni 13-lete do DD!!! Nakonec se o nezletilou postarala rodina, ale technicky je umisteni za danych okolnosti mozne!!! Vlastni dite obtezuje? Zadny problem-sup s nim do DD!!
Zaverem: adoptivni rodicovstvi ano, podporovat, pomahat, jsou na urovni biologickych rodicu. Ve spolecnosti plni vsechny rodiny stejnou funkci-chystaji dalsi lidi do zivota.