Milá If,
už ti víc rozumím, díky. Mám podobnou zkušenost, jen jsem pracovala spíš s těmi rodiči než s dětmi. Kdybych dělala v přímé péči o děti, možná bych to vnímala podobně, nevím. Když jsem za ty roky poznala tzv. sociálně slabé rodiny, mnohdy se těm rodičům nedivím, že se nedokáží ke svým dětem chovat "normálně". Mnohdy sami v životě nic jiného než nelásku nezažili. A proto se asi tady všichni shodneme, že děti mají být v ústavu co nejkratší dobu, každý den bez mámy a táty je bolavý. Taky jsem ale přesvědčena o tom, že rodiče našich dětí nemůžeme nenávidět, otrávilo by to jejich dušičky. Hodně štěstí.
Předchozí