Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Milá Sylvo,
moc Ti děkuji za Tvou otevřenou, srdíčkem napsanou a velice dojemnou zpověď a držím Ti všechny palečky, aby už bylo jen líp!!!
Mám dva syny (12let a 2 měsíce) a nedovedu si představit tu šílenou bezmoc, jakou jsi musela zažít!
Ale co nám maminám zbývá, než se s tím osudem poprat a nedat se...
Někde jsem četla, že: "Osud nám na bedra nadělí jen tolik, kolik uneseme" a ono to sakra sedí... Taky nemám v životě nic zadarmo, taky samé stresy a trápení, snad by to bylo i na knihu :o), ale od té doby, co jsem se nad tím zamyslela, se mi nástrahy osudu zvládají malinko lépe...
Jsme, prostě musíme být, silné baby... :o))
Hodně štěstí, radosti s Tvými dětmi a hlavně zdravíčka... Drž se!!!

PS: Myslím, že nebudu sama, kdo by si za nějaký čas rád přečetl pokračování Tvého příběhu, samozřejmě doufám s dobrým koncem... :o)