Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Milá Sylvo, hrozně jsem u Tvého příspěvku brečela a hrozně moc mě dojal, i když vím, že zrovna toto nebylo tvým cílem. Ale myslím, že všechny mámy, si v průběhu čtení představily sami sebe na Tvém místě a přitom věděly, že si to vlasně představit nedáží, že skutečnost je daleko jiná, horší, krutější, běznadějná. Ale naděje je vždycky, jen je někdy opravdu moc těžké ji vydolovat... Přeji Ti z celého srdce, aby Tvoje naděje byla pořád větší, aby nezůstalo jen u naděje, aby jsi vše dotáhla do vítězného konce a spolu se svou rodinou, která si stejně jako Ty zaslouží obdiv, se už jen radovala a užila si šťastný život.
A doufám, že nejen já (jsem stejně stará - vlastně mladá jako Ty), ale i ostatní holky, mámy, ženský, si budeme dávat větší pozor a budeme své tělo víc pozorovat, podezírat a hýčkat....