Přidat názor k článku Tříletí čtenáři - radost i starost

Můj manžel se naučil číst sám ve 4,5 letech. Můj starší syn od 3let dobře počítal (sečítal i odečítal) hroně rád platil v obchodě a vždy si sám spočítal, kolik mu mají vrátit (drobné nákupy). Písmenka ho nezajímala, uměl se podepsat, uměl básničky, ale číst se naučil až ve škole (naštěstí bez problémů). Dodnes nemá s učením problém (no nemá zrovna je v pubertě 16 let tak trochu stávkuje) intelektuálně je před svými spolužáky - dle profesorů i dle psycholožky.
Můj mladší syn od 3let znal všechna písmenka, on totiž miloval auta chtěl číst SPZ a tak si to prostě zapamatoval. Neměl rád učení, tak básničky a písničky ho nebraly ani ve školce o čtení vůbec nemluvím, nerad maloval, počítal jen normálně v řadě 1-20. Nyní je v první třídě (měli jsme z ní velký strach) a nestačíme se divit, čtení pochopil ihned, opravdu mu to trvalo asi 2min. a pak četl i slova na konci slabikáře, počítání mu jde také, prostě normálka, jediné co mě mrzí, že vše dělá jen když chce. Je to vidět ve všech předmětech. Prostě někdy dává pozor a někdy ne.