Tříletí čtenáři - radost i starost

Schopnost číst patří mezi získané schopnosti, které člověka včleňují do společnosti, přisuzují mu práva a povinnosti a otevírají mu mnoho dalších dveří do světa poznání. To, že ne každé dítě se naučí číst lehce, ba naopak, pro mnohé se stane čtení traumatem, potvrzuje praxe. Dětí, které mají problém naučit se číst, přibývá. Přibližně jedna pětina dospělé populace trpí funkční negramotností a téměř pětina dětí ve školním věku trpí dyslexií nebo aspoň výraznějšími problémy ve čtení. Čtení se tak pro mnohé školáky stává noční můrou, kterou mají spojenou s hodinami únavného domácího čtení a psaní referátů z "povinné četby".

Jsou však i případy opačné, tj. když děti v raném věku začínají rozlišovat písmenka a "číst" bez toho, aby je to někdo učil. Této mimořádné čtenářské schopnosti říkáme hyperlexie. Jaký je rozdíl mezi ní a dyslexií? V obou případech jde o drobné odlišnosti nervového systému. Z pohledu rodiče, učitele, ale i dítěte je však mnohem větší problém dyslexie, která vyžaduje specifický přístup a relativně delší čas k nápravě.

Hyperlexie

Samotný překlad slova hyper (nadměrná, zvýšená) a lexie (schopnost rozlišovat písmena, číst) napovídá, v čem tkví problém. Za hyperlektické se považuje dítě, které se samo, bez cizí pomoci, naučí číst, ačkoli jeho věk je pro tuto schopnost velmi nízký. Na jedné straně jsou takovéto děti často povídavé a tato schopnost potom u nich není příliš neobvyklá. Ale častěji se jev, kdy 3-4leté dítě čte, spojuje se slabou výslovností a omezeným používáním řeči. Důležité jsou dva faktory - netypický věk dítěte a to, že se číst učí spontánně (to znamená, že ho to nikdo neučí). Důležitý je také poznatek, že textu, který hyperlektické dítě dokáže přečíst, nemusí, i když může, porozumět. Zdálo by se tedy, že hyperlexie je znakem vyšší inteligence, ale zatím není známa studie, která by to potvrdila.

Dar nebo trest?

Fakt, který trápí odborníky v této oblasti, je, nakolik je možné hyperlexii chápat jako projev nadprůměrně vnímavého dítěte nebo nakolik jde o poruchu. Hyperlexie se nejčastěji pojí:

• S jinými nápadně brzy se rozvíjejícími funkcemi. Tehdy jde o projev mimořádně nadaného dítěte, či lépe řečeno mimořádně rychlého intelektového vývoje. Tyto děti mohou zároveň rychle a dobře počítat, mají zájmy starších dětí a v době, kdy začínají číst, jsou vlastně na úrovni školních začátečníků. Jejich čtení je potom z hlediska struktury jejich schopností vlastně něčím celkem přirozeným. Je jen potřeba sledovat, jestli tento rychlý vývoj bude postupovat, nebo se později zpomalí a dítě se vyrovná svým vrstevníkům.
• Hyperlexii můžeme najít i u dětí s mentální retardací v pásmu těžké debility. Tyto děti se mohly naučit překvapivě dobře číst, ale jen s takovým pochopením smyslu čteného, jaké odpovídá jejich inteligenci. Jejich čtení je obvykle bez patřičné větné intonace.
• Hyperlexie je jedním z možných přidružených symptomů poruch autistického spektra. Vyskytuje se asi u 15 procent autistů. Sama o sobě však není diagnózou, je jen jedním z možných doprovodných symptomů autizmu. Hyperlektici z této skupiny dětí mají např. velkou potřebu pravidelnosti, bývají nepružní v názorech a rozrušení z nových okolností, osob a podnětů, mají problémy v sociálních zručnostech, mohou mít problémy s porozuměním verbálním pokynům. Řada zručností, které se děti učí jaksi spontánně, bez zvláštního úsilí rodičů, mohou být pro autistické děti téměř nezvládnutelným problémem. Mnoho hyperlektických dětí má specifickou formu autizmu, tzv. Aspergerův syndrom, kdy je inteligence v normě, ba dokonce nadprůměrná, ale diagnóza Aspergerova syndromu není pro výskyt hyperlexie podmínkou.

Jak se učí?

V počátcích čtení, které mohou být u hyperlektiků už ve dvou letech, je možno podle slov psycholožky dr. Smikové rozlišit tři způsoby:

• Děti začínají číst tak, že je zaujme něco napsaného a ptají se: ,Co to je?' Rodiče řeknou, co je tam napsáno, a dítě si to překvapivě dobře zapamatuje.
• Jiná skupina dětí objevuje písmena podle knih s abecedou. K písmenu je přiřazen nějaký obrázek. Rodiče dítěti vysvětlí, oč jde, a dítě si to opět velmi rychle zapamatuje.
• Děti tvořící třetí skupinu mohou objevit písmena i bez vztahu ke slovu nebo obrázku, např. na počítači, na kalkulačce... Následuje fáze, kdy dítě ještě nespojuje písmena do slabik a uplyne obvykle určitá doba, než se tomu naučí. Rodiče jsou někdy překvapeni tím, že po suverénním zvládnutí abecedy dítě nemůže pochopit syntézu do slabik. U hyperlektických dětí je však tato doba kratší než u běžné populace dětí. Schopnost syntézy je otázkou vývojové zralosti a je vlastně součástí "školní zralosti". Naopak, neschopnost syntézy ve školním věku by měla být podnětem k vyšetření, jestli dítě netrpí dyslexií.

Ve škole

Evidentní schopnost dítěte (vrozená nebo získaná) číst dříve a lépe než jeho vrstevníci je obzvlášť zjevná ve školních lavicích. Často se hlavně v prvních ročnících stává, že děti, které se naučily číst v předškolním věku, ve škole "vyčnívají".

Na hodinách čtení tak nastává "zvláštní" situace - děti, které písmenka znají, umí je i správně přečíst a rychle se začnu nudit; děti, které písmenka sice znají, ale ne do takové míry, aby je úplně ovládaly, často si je pletou a potřebují je upevňovat; a nakonec děti, které písmenka (kromě pár základních písmen, jako je a, e, i, u) neznají a jsou ve škole proto, aby se je naučily. Naučit takovouto různorodou skupinu číst potom opravdu není jednoduché... Dr. Smiková: "Učitelky prvňáků mají někdy ve třídě i více dětí, které už umějí číst, protože v jednom ročníku je věkové rozpětí dětí někdy až dva roky (děti s odkladem školní docházky

- děti s podzimním datem narození). Když je ve třídě méně dětí, může učitelka volit k dětem individuální přístup, a zabránit tak nudě těch šikovnějších. Když by rodiče měli pocit, že jejich dítě nějak ,vyčnívá', mohou to konzultovat s odborníkem v pedagogicko-psychologické poradně, a najít tak pro své dítě vhodnější formu vzdělávání (např. ve školách či třídách pro mimořádně nadané děti)."

Rodiče jako vzor

Co poradit rodičům, jejichž dítě je fascinováno písmeny, nebo naopak mu čtení příliš nevoní?

Dr. Smiková radí následující: "Rodiče by měli podporovat v dětech lásku ke čtení, v útlém věku jim číst knížky, později s nimi např. chodit do knihovny, vybírat dětem knihy podle jejich zájmů a schopností. Ukazovat dětem, jaké je čtení zajímavé a pěkné, a být mu vzorem tím, že i sami sáhnou po knize."

Předčasně čtoucími dětmi se ve svých pracích i článcích, které vyšly v různých titulech vydavatelství Portál, zabýval i známý dětský psycholog prof. PhDr. Zdeněk Matějček. Tady jsou některé z jeho myšlenek:

Dvě až čtyři procenta dětí lze zařadit mezi hyperlektiky

"Budou se nudit? Nebudou poslouchat? Odpověď je překvapivá. Zní, že není třeba dělat nic zvláštního. Stačí jen to nejdůležitější, tj. to, co říká první článek moderní pedagogiky - individuálně zaměstnávat dítě přiměřeně jeho schopnostem. Zkušenost naznačuje, že tyto děti se nenudí ani nezlobí, jsou-li zaměstnané něčím, co je pro ně přitažlivé, zajímavé, stimulující. A najít, vymyslet, připravit pro dítě takové ,učení', to je přece podstatou pedagogického učení. Někde takové dítě předčítá ostatním pro zábavu i poučení, někde má úkoly navíc v době, kdy ostatní čtou. Psaní a kreslení jsou schopnosti s motorickou složkou, která se jen zřídka vyvíjí ve shodě s intelektovými schopnostmi - takže tady máme velké pole působnosti. Konečně, každý máme své intelektové a mimointelektové schopnosti trochu jinak ,namíchané', takže při troše pozornosti najdeme další ,slabá' místa v psychické výbavě takovéhoto předčasného čtenáře. Vždy je tady něco, čím se nemůže zase hodně ,vytahovat' a kde my můžeme nasadit svůj přiměřený ,vzdělávací nátlak'. Tak tedy - žádný strach z předčasných čtenářů!"

Článek je dubnového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 29.3.2007 do 27.4.2007 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - kačenku do vany od firmy The First Years. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.