Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Ano, optimizmus je to nejdulezitejsi. Ja vim, me se to rika, kdyz se me to netyka.
Moje mama si predloni roztristila ramenni kloub. Museli ji tam dat sroub dlouhy 25 cm. Prestala hybat rukou, ale nevzdavala to a cvicila a cvicila. V nemocnici byla vic nez doma. A doktori ji porad nadavali, ze je tlusta a nikdy se neuzdravi. Mama se tedy snazila zhubnout, skoro nic nejedla a presto ji porad nadavali, ze je tlusta. Az jednou na chodbe nemocnice si jeden primar vsiml, ze ma neprirozene velke bricho a vychrtle ruce a nohy. Vzal si ji stranou, polozil par otazek a vse dostalo strane rychly spad. Vajecniky me mamy se premenily na nastroj smrti. Zhoubny nador ve ktery vyrostly, vazil po vyjmuti 2,6kg. Spolu s timto mym novym "bratrickem" ji bylo vyoperovano dalsich 16 mensich. To, co nasledovalo pote, si asi dokazes predstavit. Vyoperovali ji vsechny zenske organy, ktere mohli, prisla o vlasy, zhubla na polovinu sve vahy. Doma mela manzela, ktery o ni mluvil jako uz o brzy mrtve a syna, ktery dela jen trable. Presto nestratila optimizmus. Vzdy se tesila na kazdy maly pokrok v lecbe.
Od unora uz dochazi "jen" na kontroly.
Dnes mi volala, aby mi rekla velkou novinu. Byla se nechat ostrihat. Kdyz prisla ke kadernicim, ktere ji na zacatku vzaly dohola, aby necitila to vypadavani, tak ony nechaly vsechny zakaznice zakaznicemi a zadarmo mamu upravily. Jednalo se samozrejme jen o zastrihy vlasu na krku (ty co si rostou jak chteji), ale je to asi nejvetsi pokrok po dvou letech. Mama jen zari optimizmem a dokonce zacina i cestovat. Rika, ze takovou chut do zivota (a tak krasne vlasy) jeste nemela. Proto si myslim, ze vira Tva Te uzdravi, ackoli jsem neverici. Prosim ver, ze vse dobre dopadne.
A vy ostatni, prosim nepodcenujte preventivni prohlidky a pokud se vam neco nezda a oni vas vyhodi prednimi dvermi, vlezte tam oknem.