Tak tohle jsme kdysi řešili s manželem taky. on vážně krev nemusí, dokonce i omdlívá, takže se ptal, jestli by mně nevadilo, kdyby u porodu nebyl. Řekla jsem že ne, on se divil, tak jsem mu vysvětlila, že doktoři budou mít dost práce se mnou a ještě aby se o něj omdlelého starali...Prostě mě to fakt nevadilo a rozhodně bych ho nenutila. Jenže manžel měl dilema - k porodu chtěl, ale bál se krve. Takže jsem mu řekla, že se mnou může být od začátku poradu a na sál, že pak nemusí. Nakonec to dopadlo úplně jinak. Mně praskla večer voda, stahy žádné, takže mně manžel odvezl do porodnice a jeho poslali domů, ať přijede ráno. Jenže mně se kontrakce rozběhly neuvěřitelnou rychlostí, takže ve tři v noci jsme volali manžela ať přijede. Než přijel, byly čtyři ráno a já už byla na sále. Takže všechno jinak než jsme plánovali. Začátek porodu jsem zvládla sama a konec s manželem. Sattečně se snažil tlačit za mě a při šití chtěl místo mě kousnout doktora:-) Když jsem se pak divila, že to zvládl bez mdlob, tak přiznal, že si asi dvakrát musel sednout, aby neomdlel, ale já to při tom tlačení vůbec nevnímala. Teď manžel tvrdí, že k příštímu porodu rozhodně jde. Budu ráda, ale kdybi si to rozmyslel, nutit ho rozhodně nebudu.
Předchozí