Naprosto souhlasím. Přítel se mnou od začátku nechtěl jít k porodu, je mu zle z krve a vůbec ze všech sekretů a navíc je děsně nervózní, když má někde jenom chvilku čekat a tak jsem si ani nedokázala představit, že by byl se mnou. řekla jsem mu, že je to na něm, že klidně vezmu mamku aby tam se mnou někdo byl, ale ať si to rozmyslí a promluví si s někým, kdo u porodu byl, aby mu to pak nebylo líto. Je to asi měsíc co prohlásil, že se mnou půjde, ale jen do samotného porodu. Jeho rozhodnutí respektuji, je pro mě daleko důležitější aby se mnou byl někdo na to čekání a pak už to zvládnu sama a navíc bůh ví co bude, třeba ho tam nebudu chtít já až na to přijde a nebo se mnou prožije vše. Neřeším to, myslím, že někoho nutit je hloupost, každý ví co může sám zvládnout a když to nejde tak to prostě nejde.
Předchozí