Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Jani,
měla bych jenom poznámku k tomu, že maminky vypadají při porodu "nic moc"... to bych jako argument nebrala. Manžel už mne viděl v situacích, kdy jsem vypadala "nic moc", já jsem jej v takových situacích taky viděla. Nic moc jsem vypadala, když mne on navštívil v nemocnici po mojí operaci při čekání na výsledek histologie vyoperovaného nádoru, nic moc vypadal i on, když jsem jej táhla já do špitálu s ošklivě zlomenou nohou a když jsem jej pak různě podpírala, pomáhala s chozením, podávala mu bažanta nebo ho umývala. Halt v životě se s tím "nic moc" partneři určitě jednou setkají a já svého muže přece nenechám v padesáti utratit, protože už bude vypadal "nic moc". Mně osobně ten fakt, že jsem viděla partnera eufemisticky řečeno "neupraveného" nijak neublížilo, cítila jsem přitom tu samou lásku co jindy, a řekla bych, že mne to připravilo na leccos do budoucna. Ona každá ta špatná zkušenost je v zásadě k něčemu dobrá, protože nás trochu zocelí.
No a s těmi komplikacemi... právě ty jsou naopak pro někoho důvodem, aby partner u porodu BYL... pokud bych měla možnost být s partnerem na nějakém zákroku, který by byl rizikový, tak jdu do toho, protože by pro mne byl nepřípustný pocit, že se vedle na sále třeba stalo něco nepříznivého a mne zavolají až bude po všem... a třeba už jenom k jeho tělu.
Zkrátka každej to vnímá jinak.