Já Vás taky dost nechápu. Prostě u prvního syna manžel ani být nemohl, tenkrát to ani nešlo. Viděl dříve než já. Porod byl pohodový, prostě jsem razila, že než jít k zubaři tak radši budu rodit. U druhého syna jsem se manžela zeptala jestli by šel k porodu. On mi řekl, že se na to necítí a jestli by mi to nevadilo tak by nešel. Během druhého porodu jsem byla ráda, že tam nebyl. Ještě dnes po 7letech mi nabíhá husí kůže. Přišel hned i s prvním synem, ještě jsem ležela na porodním sále, za mnou a druhého syna si choval zase dříve než já. Já myslím, že dva dospělí snad můžou spolu komunikovat normálně a né někoho do něčeho nutit nebo dokonce vydírat. Můj bratr u porodu své nejmladší byl a byl nadšen, vše fotil, jeho rozhodnutí fajn. Můj manžel je báječný tatínek, ke mě je pozorný a máme bezvadné manželství (podle nás). Děti nikde napospas nenecháváme a u banalit jako je píchání stř.ucha se divím, že by lékař vykazoval někoho z ordinace, promiňte to snad jen hysterické rodiče. Já také dokážu být hysterická např. když mi syna dali na intenzivní péči na kapačky tak jsem si prosadila, že tam zůstanu a celé dny jsem proseděla u jeho postýlky.
Předchozí