Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

přemlouvat, prosit.. já jsem to od začátku brala tak, že tam se mnou bude, ani jsem se ho vlastně neptala. On tam se mnou šel proto, že je cizinec a v jeho zemi se k porodům chodí už hodně dlouho, jeho tatínek byl u narození všech svých tří dětí. Oproti tomu je dost smutné, že můj otec viděl svého vnuka pár hodin po porodu, a své vlastní děti viděl čtyři dny po porodu na zahradě u porodnice, kde mě máti cpala na záchodě do okna - všude jinde byly mříže. Celá rodina volala jak jsem krásná, samozřejmě že viděli jen kus bílého povijanu.. načež jsem byla odnesena, protože doba na kojení skončila. JE to tragikomické.

Jít k porodu - nezlobte se na mě, ale dítě jste si udělali spolu, těšíte se na něj spolu.. a můj manžel je úžasný otec, o malého se postará na 100%, od začátku mu věřím a on i když pracuje cca 14-16 hodin denně se malému věnuje naplno. A oba si myslíme - on na to dokonce přišel první - že mu hrozně pomohlo když se měl malý poprvé přebalit a já jako těžká astmatička jsem měla po porodu drobné problémy s dýcháním - musela jsem chodit předkloněná. Kdo myslíte že ho přebalil poprvé? Manžel. A přestal se bát čekoholiv spojeného s novorozencem. Od té doby byl mé "alter ego", jenom kojit nemohl. Byl to pro nás oba neskutečný moment a on byl obrovská psychická podpora.


A co je nejdůležitější, ta sdílená radost, ta se ani nedá popsat. Neumím si představit, že by mě poprvé viděl jako unavenou a štastnou rodičku a v postýlce dítě - ano miláčku, to je tvůj syn.

A k tomu že to bylo jinak než předpokládal - to samé u nás. Manžel říkal, že na druhou dobu porodní mi bude stát za hlavou. Nakonec mi držel skrčenou jednu nohu a celý porod sledoval zepředu, dodnes o tom mluví - jak rotuje hlavička a tak :) :) ví víc než já!!! :)

nenechte si to ujít, fakt ne.. a kdyby manžel opravdu nechtěl, přesvěčte ho aspon na 1. dobu porodní. Na 99% s vámi už potom z vlastního rozhodnutí zůstane. Hlavně si to užijte.. :)