Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Já myslím, že se to tu trochu zvrhlo jiným směrem než by bylo záhodno.
Bavit se, jestli přítomnost manžela u porodu ZARUČUJE šťastný život až do smrti, nekončící lásku a dokonalé rodičovství je myslím zcela bezpředmětné.
Pokud si žena myslí, že pokud bude (i násilím) mít muže u porodu a docílí tím jeho nekonečné úcty a definitivního životního prozření, tak je to asi naivní.
Já jsem jej chtěla proto:
1) aby byl jakýmsi nárazníkem mezi mnou a lékařským personálem, tlumočil moje přání a snažil se spolupracovat
2) aby mi dělal společnost a popř. masážemi ulevoval od bolestí v první době porodní, protože ta bývá (a byla) fakt dlouhá a mně nevyhovuje být v takovéto chvíli sama mezi cizími lidmi
3) jeho přítomnost sama o sobě mi dost pomohla psychicky (a tím pádem i fyzicky), protože mám z předchozích hospitalizací dost špatné zážitky s nemocnicemi a stejně tak jako nenechám v nemocnici své dítě, tak jsem nechtěla být sama v takovéto choulostivé situaci
4) protože to, že manžel viděl jak se rodí naše dítě, měl možnost být s tímto novým milovaným človíčkem od začátku, což myslím všem prospělo. Neříkám, že to z něj udělalo automaticky dokonalého otce, pouze to, že to byl pro všechny strany dojemný radostný zážitek a určitě užitečná zkušenost.
5) manžel se o dítko staral bezprostředně po porodu a dohlížel na jeho ošetření, náš špunt tak nebyl ani chvilku "sám" jen mezi cizími
atd.

Takže na jedné straně asi není úplně nutné se bít za to, že přítomnost otce u porodu je nezbytná věc a v případě že tomu tak není je to něco jako vážný přestupek, ale zároveň asi není rozumné přítomnost otce u porodu naprosto negovat a zpochybňovat. Jde o to, že každá rodička je jiná, každý pár je jiný a jednomu vyhovuje to, druhému ono.