Četla jsem Váš článek v podstatě jen díky náhodě. Vím jak je to hrozné a vím co člověk v této situaci prožívá, a dovoluji si říct jediné. Nesmíte se takto litovat a nesmíte se tomu takto poddávat. Nemoc je hrozná, ale je ještě horší pro ty, kteří nebyli zasaženi přímo, děti, manžela, rodiče i pro kamarády. Pokud se budete poddávat strachu, bolesti a pocitu nespravedlnosti bude mít nemoc navrch. Musíte najít sílu a říct si, že to nejhorší už máte za sebou a potom budete mít vnitřní sílu se nemoci postavit čelem a takto ji oslabit. To, že vím o čem mluvím znamená, že jsem si tím sama prošla. Rakovina vaječníku ve 30 letech, doma rok a půl stará dcera,tři roky předtím tragická ztráta sestry (ve 33 letech se dvěma dětmi). Nemoci jsem se nepoddala a dnes mám dvě krásné zdravé dcery. Vaše děti si zaslouží mít maminku ještě dlouho vedle sebe. Takže bojujte!! Přeji hodně odvahy a hodně sil.
Předchozí