"pokud milující manžel nechce k porodu, pak má buď zkreslené představy, a ty se dají změnit, nebo s ním není něco v pořádku" - to je jako bys tvrdila, ze vsichni, co neprozivaji urcitou situaci stejne jako ty, nejsou v poradku... .
Cituji uryvek z clanku Otec u porodu na www.vasedeti.cz, se kterym se plne ztotoznuji: "U citlivého nebo labilnějšího nastávajícího otce může drastický zážitek porodu jeho dítěte vyvolat až psychické trauma, vyúsťující v impotenci. Velmi často se stane, že muž při prvním spatření krve omdlí a personál oddělení se místo o rodičku musí postarat o něj. Jestliže někdo trpí podobnou slabostí, což neříká nic o opravdovosti jeho citů, měl by se podobným experimentům vyhýbat. Snad dnes patří k dobrému tónu přítomnost otce při porodu jeho dítěte. Nebylo by dobře, kdyby se muž při svém rozhodování podřizoval této – dnes již téměř - konvenci. Budoucí otec by se měl především sám rozhodnout, zda chce vědomě prožít tento, pro něj jistě povznášející, ale současně i drastický a extrémní zážitek. Nemá být proto nikým ovlivňován a partnerka by měla respektovat jeho rozhodnutí. Pokud chce být při porodu svého dítěte, měl by absolvovat kurz pro nastávající rodiče, aby byl psychicky připraven."
Předchozí