Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Nevidím důvod, proč někoho vydíráním nutit do něčeho, co si nepřeje. Jenže tu máme nový moderní trend. Když otec nechce k porodu, je divnej. Dřív nesměl nikdo, dnes musí každý. Já osobně jsem si manžela u porodu nepřála. Když mě něco bolí, chci být sama. Pro řeči typu: To bude dobrý.., Dyť to už bude... atd. bych vraždila. Dobře si pamatuji, jak jsem při stazích seděla ve sprše s chmurnými myšlenkami, že kdyby tady manžel byl a něco řekl nebo na mě sáhl, tak jsem vdova vlastní rukou. Manžel respektoval moje přání, kdybych to potřebovala, tak by tam byl, když nechci, tak ne (jde snad hlavně o pohodu rodičky, ne?). Bohužel, když jsem sdělila personálu, že otec u porodu nebude, ale přáli by jsme si aby po porodu na sál za mnou mohl přijít pochovat si miminko, sestřička to odbyla slovy: "Jo, to tak, aby milostpán seděl doma v klidu, nic nedělal, nepomáhal a pak by se přišel jenom podívat! Buďto celej porod nebo nic!" A byli jsme divní. Já jediná jsem tam otce neměla! Přijde mi to trochu jako s tím kojením. Ode zdi ke zdi. Když nekojí máma, je divná, líná atd. Když nejde otec k porodu je taky divnej, slaboch atd. To byly opravdu celé ty generace otců co se dřív, když byl porod ještě babská záležitost, padouši?