Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Chápu argumenty obou "táborů", nicméně třebaže mám za sebou porod s manželem, doteď vlastně nevím, jestli to bylo "dobře" nebo ne. Posuďte sami: Byla jsem nadšená prvorodička (ne úplně pominutá vším super-nejpřirozenějším, ale snad docela obstojně poučená a s vlastním plánem porodu). Přítomnost manžela u porodu mi připadala naprosto logická a ani on nic zásadního nenamítal, byli jsme na předporodním kurzu pro páry...S odstupem času bych si dovolila tvrdit, že ačkoli fyzicky náročný (který není, že?) byl můj první porod bezproblémový - tedy že šlo všechno tak jak mělo. Manžel se držel statečně (alespoň to tak vypadalo), živě komunikoval s personálem, snažil se pomáhat...Nikdy nezapomenu, jak hrdě si našeho syna přinesl...
NICMÉNĚ!!! Asi po 2 a půl letech (shodou okolností ve stejné době jsem otěhotněla podruhé) vyšlo najevo, že zhruba měsíc po tomto našem společném zážitku, který byl podle mě doslova fantastický, měl poměr se svojí kolegyní z práce a nezůstalo to bez následků. A závěr? Nevím, jak budu jednou svému synovi vysvětlovat, že kromě svého mladšího bratříčka, který se má narodit už za pár týdnů, má ještě jednoho nevlastního (skoro stejně starého) a taky proč se od nás tatínek teď krátce před porodem stěhuje pryč a maminku doslova ignoruje...?
Jasně že to všechno mělo ještě i jiné příčiny, ale přemýšlím hodně i nad tím, jestli tím "spouštěčem" nebyl třeba jeho šok z porodu, který měl za následek takovýhle brutální zkrat...Co myslíte?
PS: ke druhému porodu by měla dorazit moje nejlepší kamarádka, tak nám držte palce:-)