Zažila jsem některé tatínky v dobách, kdy se rodilo v uzavřeném prostoru a "rodící" tatínek zažíval komunikační boje s vrátnou, o tom, jak často lze volat, jestli už. Tehdy totiž nebyly mobily a jediný automat, jež měla rodička k dispozici, byl většinou mimo provoz a na jiném patře. No nebyli to nijak lhostejní hoši, věnovala bych tichou vzpomínku jejich utrpení:), kdy také 12 hodin chodili jak tygři podél mé 1,20 dlouhé kuchyňské linky.
Když jsem se vrátila v roce 1991 z delší návštěvy Holanska byla jsem mimojiné fascinována tím, že tam moje spolužačka měla otce u porodu. Nebylo mi to blízké.
Mezitím se ledy hnuly, je to dobře. Ale jak už tu zaznělo, je to porod, nějaké další přesahy do dlouhatánského společného života bych tomu nedávala.
Předchozí