Ahoj a pěkný den. Taky mám "blbou" nemoc, já oficiální název nemoci nepoužívám. Ale snad je u mně operativně odstraněna,tak to tvrdí odborníci, měla jsem ji jinde, ale to není podstatné. Taky jsem zažila šok, když mně lékař řekl, co po "banální" operaci zjistili. Vyprávěla jsem to sestře a při tom povídání jsem si teprve vybavovala, jak jsem reagovala - vytřeštěné oči a hloupé otázky jsem měla, čekala mně další operace, aby se zamezilo do budoucna dalšímu bujení.Jsem po druhé, těžké, operaci, chodím na chemoterapii a málem jsem se psychicky složila, když jsem viděla tu spoustu lidí, kteří taky trpí, trpí víc než já. Nejvíc mně "rozhodil" mladík s holou hlavou. Já jsem optimista, věřím, že to zvládnu, taky tak mi to říkají lékaři. Nikdo tuto nemoc v rodině neměl, myslím rodiče a prarodiče. Můj bývalý muž na ni umřel, měl ji na mozku. A já se trápím, jaké "blbé" geny jsme našim dětem dali do vínku. Tak krásné a hodné děti jsme spolu splodili, tak milé a hodné vnoučata máme a nevím co je čeká. Držím palce a buď optimistka, já se snažím taky - páááááááá
Předchozí