Tak to ti tedy přeji, máš štěstí , že ses svému muži (promiň ,že to tak napíšu) nezhnusila. Máme doma 2 děcka věk 14 a 6 let. S manželem jsme se poznali v dubnu jednoho roku a v dubnu druhýho se nám narodil kluk . U porodu jsem manžela chtěla a moc, jenže on to prostě nechtěl ,neříkal "to je ženská záležitost" nebo tak žádné vytáčky , ale prostě řekl , že raději ne . Až po nějakém čase jsem zjistila , že jsem udělala dobře ,protože známí si řekli ,že to zkusí ( když je to teď taková móda ((1995)) a nedělalo to potom dobrotu po půl roce z toho byl rozvod . Ona se mu prostě zprotivila , nemohl na ni ani šáhnout . Mužeš si říct že je to v.. , ale prostě blok a konec. Oni jsou mužští a mužští . Neříkám , že naše manželství neprošlo několika krizema , ale vše jsme zvládli budeme spolu 15 let , a jsem ráda , že ho doma mám. Ony jsou na světě i jiné hodnoty než muž u porodu...... A tlčit někoho někam , když řekl ne to si umím představit jen ve vstahu rodiče - děti. Zažívám to právě teď jeden je v pubertě a naše treperenda už to zkouší taky . No to jsem se rozepsala . Nikomu nic nezazlívám každý strůjce štěstí svého. Jen ti přeji aby jsi nikdy niho nikam nemusela nuti . Láďa
Předchozí