Ano, i kdyby mi to bylo jakkoli proti srsti, tak kdybych věděla, že mě tam potřebuje, tak bych tam bez remcání šla. A to si nemyslím, ale jsem si tím naprosto jistá! Zažila už jsem tolik situací, které mě psychicky poznamenali (jak říkáš), ale prostě jsem jen věděla, že v určitých situacích (a k nim řadím i porod) jsou přání a potřeby blízkého člověka nadřazeny těm mým. Věř, že se raději budu vyrovnávat s nepříjemným a jakkoli bolestivým zážitkem, který ale byl druhému pomocí, než se srovnávat s tím, že se mému nejbližšímu něco stalo a já upřednostnila sebe a své pohodlí. Tak to prostě cítím a to samé očekávám od svého manžela, který je naštěstí v tomto případě se mnou za jedno. Samozřejmě to nikomu nevnucuji, ale u nás to tak funguje!
Předchozí