1. Prvního syna řešit nebudu, protože to ještě nebylo módní - otec u porodu. Druhého syna jsem rodila "na dvakrát", poprvé bohužel se zdánlivě rozjíždějící porod zastavil (planý poplach) a druhý den mě propustili domů.
2. Za 14dní jsem nastoupila k vyvolání porodu sama - manžel na zahraniční služební cestě. Celý den bombardoval ošetřujícího lékaře telefonáty, až si ze mě dělal lékař srandu. Další den jsem šla na kapačky, protože zjistili, že je špatná plodová voda. Martýrium porodu nebudu popisovat syn se narodil až v 15hod. a to manžel i s prvním synem už byli v porodnici.
3. Druhého syna mi jen ukázali a ihned ho odnesli. Vzápětí přišel manžel se synem na porodní sál a tak, když sestřička mimi přinesla dávala ho hned tatínkovi.
4. Myslím si, že můj muž má právo na svůj názor a není závislý na mých rozkazech. Kdybych prostě chtěla tak ho tam dostanu, také se staral o našeho prvního syna (děti totiž nikam neodkládáme a snažíme se , pokud to jde, projít vším jako rodina) tak nevidím důvod včem je pořád ten problém.
5. Jaký mají názor ti "opěvovaní chlapáci" kteří byli u celého porodu na ty, kteří (podle těchto superotců) "zdrhli" a nevydrželi až do konce ?
(bod č. 5 berte prosím s rezervou, ale některé názory mě fakt zvedejí ze židle)
Předchozí