Nezažila jsem v životě více emotivně vypjatější situaci, než těch pár desítek minut, kdy vás nechají s miminem v pohaslé místnosti. Vy si špitáte nesmysly, obdivujete miminko a strašně vás to jako dvojici spojí.
Martino, jak se to vezme. Já si po porodu dítěte rozhodně nešpitala s manželem nesmysly, ale jsem se zamuchlala do peřiny, dítě položila vedle sebe a usnula... manžel tuším mezitím rozesílal SMS-ky o narození. Po druhém a třetím porodu. Po prvním mě nechali ležet na tom nepohodlným porodním lůžku, tak jsem se aspoň snažila vyjíst veškeré zásoby jídla, které manžel přiznal. Pro mne emotivně vypjatější byl samotný porod (okamžik vytlačení miminka), ovšem na druhou stranu našla bych ve svém životě i další emotivní zážitky, které si s narozením děcka nezadají. Aspoň pro mne :o) ROzhodně ne všechny souvisí s mým manželem.
Předchozí