Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Ivo, děkuji Vám moc a moc, moc mi pomohl Váš věk a to, že už 15let je vše ok a teď po kontole také!!!!!
V nemocnici na pokoji se nou ležela paní 61 let, úžasná, brali ji část uzlin a nádorek z prsa..ve 2operacích během měsíce.Včera mi psala, že má už 1.chemo za sebou a ostříhané úžasné dlouhé blond vlasy....Ona byla celkově na rozdíl odemě strašně vyplašená, moc se bála a bojí dál.Vždycky ji napíšu nějakou přiblble veselou SMSku, stavím se za ní na Žluťák, když tam zrovna je....a ona se vždy rozveselí.Prý jsem její brněnské Sluníčko:-))Jsem ráda, je to prima babka.
A na chodbě jsem se potkala i s paní, která ke mě do práce chodila co by obchodní zástupkyně kosmetické firmy..od ledna v důchodu, těšící se na to, jak bude s vnoučátky na chalupě, jezdit na výlety, k moři....strašně prima ženská, jedna z mála v mém životě, které jsem potkala a poznala a přirostly mi strašně moc k srdíčku.Když mi řekla, co má ona, v tu chvíli jsem děkovala snad všem svatým, že já mám jen nádor v prsu.Ona má nádor prorostlý vevíce jak 2/3 slinovky...za 1,5 měsíce zhubla 20kilo....teď tam leží na 5týdnů, podstupuje dost drastickou léčbu.Moc na ni myslím, strašně moc si přeju ať zvítězí......doufám, že ano.
Je to loterie, ano je.Přemýšlím o životě, o tom co jsem viděla, vidím a asi ještě uvidím.....říkám si, jaké mám štěstí, když mě potkala rakovina prsa, u které jsou poměrně dost dobré prognózy na uzdravení, že mě to potkalo v tomto věku, že už mám něco za sebou, něco jsem zažila, mám 3 děti....jak je hrozné, když rakovinou onemocní malé dítě........teď o tom všem přemýšlím moc amoc a na konci vždy děkuju za každé nové ráno, protože mám fakt ohromné štěstí v neštěstí.Víru v uzdravení, děti, skvělého manžela a rodinu.Protože vím, že jsou i takové ženy, které s touto nemocí ztratí víc než já...podporru rodiny, partnera. A to je k tomu všemu děsné svinstvo.
Sem se zar rozkecala......