Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

Taky si nemyslím, že by to byla jen móda. Ono i v historii byly vždy období (vázalo se to taky na postavení ve společnosti), kdy muž ženě pomáhal rodit a považoval to za naprosto samozřejmé. Já jsem moc ráda, že tuto možnost dnes máme. Porodu jsem se bála hrozně, mnohem víc, než můj muž, který si také nebyl jist, jestli u toho chce být přítomen. Jenže já neměla na výběr (narozdíl od něj). Na základní škole jsem viděla jakýsi dokument o průběhu porodu, byl to pro mě drsný zážitek. Fůra hrůzných příběhů, které mi ochotné ženy kolem vyprávěly, všechno ještě zhoršily. Manžela jsem musela přesvědčovat, že vůbec nic neuvidí, bude jen stát u mé hlavy, otírat mi pot a dávat pít. Šel nakonec dobrovolně, i když netušil, do čeho jde, nakonec mě ještě povzbuzoval slovy: už vidím hlavičku, tlač:-) Potom prohlásil, že to byl opravdu silný a při tom krásný zážitek. Jsem těhotná podruhé. Bojím se zase, i když už ne tolik a manžel všude rozhlašuje, že v polovině září přece rodíme:-)
Martino, jsem ráda, žes napsala, jak to s těmi chlapy někdy je (neplatí u všech, ale u spousty fakt ano). Já jsem taky zažila situace, kdy jsem byla nucena něco udělat či někam jít a nakonec jsem tomu byla ráda. Vše, co souvisí s dítětem je věc obou rodičů a pokud se tomu jeden brání, tak podle mě není s jeho vztahem k dítěti či matce něco v pořádku.