Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Hlavně se neboj se švagrovou mluvit. O všem. Záleží na ní, jestli bude chtít mluvit i o nemoci. Ale nejdůležitější pro ni i pro tebe je chovat se úplně normálně, jako dřív. Dělejte to samé, mluvte o tom samém. Neboj se zeptat, jak to má s léčbou, comůže a co nemůže dělat, jestli nepotřebuje s něčím pomoct (třeba hlídat děti - to bylo u nás nejdůležitější) . Když o tom nebude chtít mluvit, tak ti to řekne.
Já osobně jsem to celé rodině i všem kamarádkám řekla a jsem za to ráda. Naprostá většina z nich nezklamala a chovala se normálně, což bylo pro mě nejdůležitější. Jsou ale i výjimky. Někdo prostě ze strachu, aby něco nepokazil (nebo já nevím proč) se radši vyhýbá kontaktu a to je to nejblbější co může udělat.
Hlavně se ničeho neboj a nechovej se "jinak"!
Držím palce švagrové i celé rodině, ať to zvládnete.