Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Kislice,
Hannulka to napsala dobře!!!!!Přesně tak!Hlavně a to je důležité, nebrečte, nelitujte ji před ní!!!Já, vím, říká se to lehce, u nás to taky tak ze začátku nefungovalo.....slzičky byly, hlavně od tchyňky a maminky, i kamarádky....ale to je první pocit, časem bude lépe.
Nevím, jak moc silná je to ženská, jakou má povahu, jak se pere jinak se životem, ale myslím, že sebesilnějšího člověka ta nemoc zprvu dostane na kolena.Je strašně moc důležitá pomoc a podpora rodiny, přátel.
Víš, možná se u ní dostaví i stavy, jako tomu bylo u mě, a bohužel se to moc dobře nedalo ovládat, když mi všechno připadlo jakoby proti mě, kdy se mě dotklo něco, co bylo myšleno jen z legrace nebo úplně jinaka a výbuch byl na světě.Zlosti, vzteku, ukřivděnosti, bezmocnosti...strachu...prostě ani nevím čeho.Hysterie, křik, pláč...že chci umřít, ať mě nechají na pokoji, nevšímají si mě, nesahají na mě...ať táhnou pryč a pod. výlevy.Nechtěné ubližování těm, kteří mi chtěli a pomáhájí dál.....
A protože sjem člověk soudný a fakt ty depresea záchvaty zlosti nad sebou sama a nad tím, co vše se mi to stalo už byly častější, vzdala jsem boj proti užívání antidepresiv a je fakt líp!!!!

Zjistila jsem totiž, že je pro mě fakt lepší si zobnout ráno prášek a být klidná, usměvavá máma, než ječící hysterka, protože děti tím fakt dost trpěly a trpí, ony cítí, že se něco děje, mají šestý smysl a jsou velmi vnímavé a citlivé.
Ale musela jsem si na to, já tvrdohlavý BERAN, přijít sama a po čase....teď vím, že je to správné řešení, a nejsem jediná.

Švagrová možná bude ze začátka uzavřenější, nebude chtít o tom mluvit....možná bude bulit jen tak z ničeho nic, ono to přichází strašně rychle a nečekaně....A ze začátku je dobře se vybrečet, vykřičet to ze sebe.Mě to pomáhalo.
A bude fakt asi dost potřebovat pomoc nejen psychickou, ale i fyzickou.Protože ty stavy po chemu nejsou opravdu na to, aby ženská skákala kolem rodiny a domácnosti.Ať nedělá hrdinku a nestydí si říct o pomoc.Je důležité naučit se odpočívat.FAKT, nekecám...já se to taky učím, neboť jsem děsně akční člověk, nesnáším špínu a bordel, musím mít domácnost a děti jako ze škatulky, ale na 100% mi to teď fakt nejde.

Klidně jí řekni, ať se nestydí, ať nemá strach, ať mi napíše, ať se vypovídá, zeptá.Ať vypíše své pocity.Ono to moc pomáhá.Ať se zeptá na co chce......věřím, že se z toho dostane, není to sice jako chřipka, za pár dní, ani za pár týdnů, ale bude to!!!!!Musí být!!!!!!
Ať napíše na : davidshop@seznam.cz
Ať si přečte třeba můj článek, celou diskuzi.Musí věřit a chtít s tou MRCHOU bojovata vyhrát!!!!!Nevím, jak moc u ní je nádor velký, jaké má prognózy co se operace týká, třeba v jejím případě půjde o menší zákrok, který ani nebude poznat......v každém případě se k ní chovejte normálně, nechoďte jako kolem horké kaše.
Moc moc na ni myslím a věřím, že bude všecko dobrý!!!

PS: od kud je?