Na tom asi něco bude. My jsme měli domluvu, že tu část z první doby porodní, kdy budeme moci být spolu strávíme spolu a pak půjde pryč. Hodně dlouho jsem vydržela doma, v porodnici jsem nešla na hekárnu ale asi dvě hodiny chodila po chodbě pověšená na mého milého, sama jsem byla jenom ve sprše, protože jsme tam byly dvě nastávající matičky. K mému překvapení pak muž prohlásil, že jde se mnou i na sál. Byla jsem ráda, strávila jsem tam poměrně dlouhou dobu, ale musím konstatovat, že ke konci druhé doby porodní, která trvala asi hodinu a půl, mi bylo úplně jedno, kdo tam se mnou je a mám to doteď dost rozmlžené.
Já si myslím že přemlouvání či dokonce donucování dobré není,možná i proto, že strašně nenávidím, když kdokoli k čemukoli přemlouvá mě. Fakt je, že žena k porodu musí, muž nikoli. Já kdybych mohla volit, tak ke svému porodu taky nepůjdu a mimino si nechám poslat třeba DHL.
Ještě dotaz k příspěvku - jak se muž, který pracuje 14 - 16 hodin denně naplno věnuje dítěti? Potřebovala bych návod pro muže pár svých kamarádek, kteří se při podobném pracovním vytížení věnují dětem tak půl dne o víkendu, jinak vše zůstává na matičce.Tátové obvykle odcházejí do práce když děti ještě spinkají a vracejí se když už zase spinkají.
Předchozí