Jé, Míšo,
asi máme nějaké ty geny společné. Já jsem coby dítko měla úplně stejný jídelníček jako Tvůj syn, akorát bez toho rajčete (já jsem měla okurku nebo tak něco, rajčata syrový nesnesu). Suchý brambory (babičku zvyklou zalévat hojně šťávou z masa brali přitom čerti), zákusky jsem vždycky odmítala (i dnes jím z celého sortimentu cukráren tak dvě věci, ostatní prostě nepotřebuji... narozeninový dort bylo pro mne nutné zlo, stejně jsem ho nejedla), chleba namazanej máslem a na to sýr bych nevzala do úst (buď jenom s máslem, nebo jenom se sýrem).
Dneska si ale nijak potravně omezená nepřipadám... jakmile se člověk stravuje sám dle svého a není odkázán na uniformní veřejné stravování, přizpůsobí si jídelníček a okruh vařených jídel svým potřebám a je to v pohodě. Jediný problém nastává na různých návštěvách a akcích, kde člověku předkládají (popř. vnucují) pokrmy, které opravdu neocení, jako třeba když se diví mně že k řízku nechci bramborový salát, ale jenom suchý brambory (o co všechno se já ubohá ochuzuji) nebo že manžel odmítá svíčkovou a podobný věci, protože špatně tráví cokoli na smetaně (no určitě je tím omezen o nějakou zásadní životní kvalitu)...
Tak držím palce, hlavně ať si doma jídelníček přizpůsobíte, a ať jste zdraví :o)
Předchozí