Přidat názor k článku Když manžel nechce k porodu

No taky má svý mouchy, žádnej není ideál, ale mě jen rozčiluje to striktní odsouzení. Třeba, kdybych si mohla vybrat, tak u prvního porodu mohl klidně být ten byl opravdu "brnkačka", ale tenkrát to ještě nešlo. U toho druhého bych ho ani nechtěla (tedy zpětně). Vynahradil mi to v šestinedělí, které bylo krušné a vlastně si musel brát dovolenou aby se o mě a kluky staral.
Jinak je to normální chlap, zajde na tenis, na pivko, podívá se na fotbal, taky máme krizovky a pohádáme se, ale nějak jsme za těch 17let spolem sžili, prostě normálka. Víš začátky byly kruté (manžel na VŠ, já doma, peníze žádné, tchýně kráva atd.) a to nás možná stmelilo. Jen jsme se naučili jaksi pomáhat si. Já chodím do práce na 6:30 hod. on se ze své funkce může dovolit chodit později tak je vypravování na něm. Jsme tak trošku "hrdopíšci" tak nechceme děti strkat k babičkám (i když chápu, že to někdy jinak nejde) tak se musíme snažit sami. Nejkrušnější to bylo s prvním synem, teď když mu je 16let tak se na něj taky můžu v mnoha věcech spolehnout tak je to jednodužší. Jo a abych nezapomněla, manžel s kočárkem na procházky taky nechodil a dokonce, když jsme šli spolem tak nemohl držet ani kočárek, kluci vždy protestovali, nikdy jsme nezjistili proč. Jinak byl vždy jejich vztah úplně normální, jenom ten kočárek - když to píšu tak mi to přijde trochu nenormální.