Nesouhlasím. "Srabem" je v očích každé ženy jiný druh muže, pokud u tebe muž, který nejde jít k porodu, tvoje věc. K ničemu zcela jistě takový muž není. Příklad - moje kamarádka, tři děti, všechny porody bez asistence tatínka, velká workoholička, tatínek je určitě nejvíce pečující tatínek, kterého ze svého okolí znám. O pětiminutovém poňuňání nemůže být řeči. Další příklad - můj tatínek - k porodu pochopitelně před takřka čtyřiceti lety nešel, je skvělý, matky i dětí si váží. Určitě nás neňuňal pět minut. Otcové, kteří k porodu z nějakých důvodů nemohou (dvě moje kamarádky měly dvojčata, k operativnímu porodu otce buď nepustili, nebo byl nad jejich finanční možnosti)si méně váží svých dětí a žen? Naproti tomu řada mých kamarádek mají muže, kteří u porodu byli, ale protože jsou pracovně vytíženi, děti skutečně spíše jenom pětiminutově ňuňají. Takže s těmi přísnými soudy bych byla opratrná. Já si tedy myslím, že vztah ženy a muže porod většinou nijak zásadně neovlivní - já jsem třeba se svým mužem byla v době porodu 13 let, co je proti tomu nějakých ucmrndaných 12 hodin (při kterých se nestalo nic dramatického). A řeči typu nikdy bych ho nenutila znamenají u některých žen skutečně nikdy bych ho nenutila, protože prostě nerady nutí. Znám to, nesnáším donucování k čemukoli.
Předchozí