Přidat názor k článku Chovatelské okénko - díl první: Přichází přemožitelka!

Gratuju k výborné volbě plemene,choďák je super.Taky ho už 12 let vlastním a rozhodně toho nelituju.Emu jsem si pořizovala když synovi bylo osm měsíců,do té doby jsem měla ovčandu.Takže zkušenosti s výcvikem jsem měla,proto jsem si riskla pořídit si choďačku do paneláku přímo do garsonky.Ema přechod z kotce na klidném městečku do velkoměsta Prahy zvládla na jedničku.Ač byla v kotci zvyklá venčit se kde chtěla v bytě neudělala ani loužičku.K děcku se chovala neuvěřitelně.Manžel dělal 12 hodinové služby a Ema mi dělala chůvu pro děcko.Syn ji házel míček a ona mu ho s něžností vracela do dlaně a trpělivě čekala až ho znovu hodí.Takže pro syna procvičování jemné motoriky jako návdavek.Denně jsme chodili do nedalekého lesa,samozřejmě se seznamovali i s jinými pejskaři.Když byl manžel doma,tak jsem chodila na cvičák.Takže jsme už v roce úspěšně skládali zkoušky.
Rok an to jsme se stěhovali do baráčku,ale Ema zůstala s námi v bytě.Časem k ní přibyli ještě další pejsci.Takže v současné době pejskaříme doma všichni,kromě choďáka,máme ovčouna a papillony.Jezdíme po výstavách,syn trénuje agility,já sportovní výcvik,který dělám i s malým papillonkem.
Občas si užíváme radost,když se nám v naší stanici narodí dlouho očekávaná a plánovaná štěňátka.
prostě kynologie už k našemu životu patří a ani jeden z nás by neměnil.