Přidat názor k článku Černý den mého života : 23.listopad 2006 - diagnóza RAKOVINA PRSU

Zuzano,
psychika je sice velmi důležitá,ale hned na počátku nemoci se moc silně netváří...bohužel.On člověk musí chtít překonat ten první šok, vyřvat se, vybrečet, popřemýšlet o tom všem a pak by se to mělo bzačít spravovat.
Pak záleží na silné vůli toho nebo onoho.Já taky ze začátku cca až do Vánoc tj.měsíc byla úplně mimo, pláč přicházel nečekaně, záchvaty vzteku a beznaděje téměř denně....ale pak se to začalo pomalu zlepšovat.
Pak byly hrozné stavy v nemocnici a ta chvíle, když jsem oblíkla košili, natáhla punčochy a čekala na sestry, které mě vezly chodbou s postelí na oprační sál.To ani nepochopíte a neuvěříte, co se mi vše za tu chvíli promítlo v hlavě.....a co pár hodin po operaci.V tu chvíli byla moje psychika někdo skoro v pr..... a to doslova.
Měla jsem štěstí na fajn ,,Spolunocležnice z Domu smutku", jak říkám onkologii, které mě dost podržely.
Ale i ta psychika je ovlivněna moc moc faktorama, z toho nejdůležitější je čas!!!!!!!