Tak nějak naprostou náhodou jsem se dostala též k plemenu Československého vlčáka...., bývalý přítel dostal cca roční fenu od kamaráda, jelikož se o ni z osobních důvodů (tuším nějaké vězení...)nemohl starat. A tak začal můj život s krásným, ale fakt ztřeštěným psem.
Jelikož jsem byla laik a rozhodně jsem neplánovala fenku nějakým způsobem cvičit a trénovat a přítel na ni neměl čas už vůbec, jeho názor, velká zahrada a dvůr jí stačí..., byla a je z ní psí nevychovanec:-). Ale fakt milej i když někdy na palici, jak je svéhlavá.
Ale musím tedy napsat, že je naprosto milá k lidem, je teda fakt šíleně temperamentní, skáče snad metr a půl vysoko když se pustí z voliéry, ale nikdy nikoho nenapadla a jako hlídač za vraty je asi dobrá, ale jak se otevře, je naprosto neškodná:-)a odešla by s každým za kus žvance.
Takhle nevychovanýho pejska snad neměl nikdo v okolí, stávalo se že utekla a když jsme si od ní nechali štěně (pejska), tak utíkali spolu, taky mi několikrát vlezli otevřenýma balkonovýma dveřma do baráku a pak jsem sbírala rtěnky a rohlíky a kapesníky po celém dvorku....Jediné co na ně platilo je když na ně bývalý přítel zakřičel, ale fakt hodně, tak to poslechli a docílil tím, toho co potřeboval. Jsou chytří, ale i když vědí co po nich člověk chce, jen tak to neudělali, musela se jim ukázat fakt převaha. A taky je zvláštní, že nikdy jsem se nemusela bát jim sáhnout do misky se žrádlem, což třeba u své fenky buldočka, není přípustné..., to mě zaráží.A k dětem se chovali též hezky, je fakt, že je porazili, olízali,(ten temperament je neuvěřitelnej), ale nikdy jim by jim neublížili. Nikdy si ale nezvykli havěť jako jsou slepice a jiná drůbež, to prostě nešlo dohormady...
Život s Československým vlčákem, byl hodně pro mě hodně nervech a vypjatých situacích (kudy zase uteče...kde se podhrabe co rozkouše a sežere...atd...)a zároveň to byl ten největší mazlíček a citlivej pejsek. Fakt se to v té jejich povaze asi bije, ta divočina a zároveň ta mazlivost a oddanost. A taky ten náš laický přístup!!!
Předchozí