Přidat názor k článku Chovatelské okénko - díl první: Přichází přemožitelka!

Naprosto souhlasím a myslím, že nejsi vzteklá, já mám dvě děti a například když jde okolo nás paníček či panička se svým mazlíčkem, který má metr a nemá náhubek, ba co víc je bez vodítka.... tak trnu hrůzou. Manžel mi říká, že jsem paranoidní, přitom jsem vyrůstala na vesnici, vždycky jsme měli vlčáka a mým životem prošli fakt různí pejsci a mám pejsky moc ráda a snad víc než miciny :-), ale když pak neustále v novinách a zprávách čtu, jak někde, někoho pokousal pes... Tak se prostě moc bojím, aby se to nestalo i mým dětem... A s těmi suvenýry z procházek souhlasím též, u nás není možné jít ven, aniž by se člověk nevrátil s něčím na botě...
Dokonce se mi stalo, že jedi s kočárkem a jdu na nákup nakoupím, všichni na mě koukají, hmm odejdu z krámu potkám známé, pozdrvíme se oni se též usmívají a po chvilce koukám, celou nohavici mám od psího hov.. ale fakt hustě:-D až po kolena. Tak koumám a pak vidím, kolečko od kočárku totálně posra..., jak jsem dávala nákup pod kočár,tak jsem si otřela kalhoty. Všichni se na mě smáli, ale ne na mě, ale asi mýmu hov.. na kalhotech ... a pak jedu a cestou zpět, narazím na to co jsem rozjela... fakt maxi srač... uprostřed chodníku. A to jsem šla na návštěvu ke kamarádce, naštěstí je chápavá a říkala, že se už u nich v tom bordelu jedno hovn..ztratí....:-) to jen pro pobavení.